Pletací příze – jak vypadá jejich výroba

Předení je činnost vedoucí ke zhotovení pletací příze jako uceleného útvaru z jednotlivých textilních vláken s omezenou délkou. Nejstarší doložené záznamy o předení pocházejí už z období před 20 000 lety. Ze starší doby kamenné pak pochází nejstarší nástroje k předení - tedy vřeteno s přeslenem.

Novodobé předení

Na začátku 2. poloviny 21. století se ve světě technikou předení zpracovávalo asi 55 % z roční spotřeby - což dělá asi 90 miliónů tun textilních vláken. Ke zpracovávání předením se hodí zejména:

• přírodní textilní vlákna o délce 15 - 200 mm
• umělá textilní vlákna ve formě stříže a kabelu na konvertorování
• výčesky a vlákna z recyklovaných textilií.

Ke spřádání se dají použít skoro všechny polymerní materiály, skleněná textilní vlákna se dají spřádat na frikčních a odstředivých strojích a kovová vlákna se zpracovávají jen jako příměs.

Způsoby předení

Způsob dopřádání může být prstencový, rotorový, křídlový, tryskový, frikční, na kolovratu a ruční předení neboli skání. Předení je organizované téměř výhradně jako diskontinuální proces, který probíhá 3 - 10 pasážemi strojů, které jsou umístěny ve výrobním provozu přádelny. K celému procesu předení patří u každého ze způsobů dopřádání také specifická technologie přípravy materiálu. Patří sem rozvolňování, vochlování, potěrání, mykání, posukovnání, česání a přástování.

Něco o historii předení

Kolovrat byl pravděpodobně vynalezen ve druhé polovině 1. tisíciletí v Indii. Za první stroj na výrobu pletací příze je považován waterframe 1769, se kterým se začalo v roce 1771 příst průmyslovým způsobem. Poté byly koncem 18. století vynalezeny pro předpřádání mykací a protahovací stroje. v 19. století dokonce vznikly v některých státech s velmi rozvinutým textilním průmyslem 2 - 4 leté odborné školy se studijním oborem technologie předení. Ve 20. století pak byl běžný studijní obor přadlák nebo přadlena.

Dnes už ukázku ručního předení můžeme vidět spíše jen v muzeu.